5. října – Mezinárodní den učitelů

V roce 1994 byl v mnoha zemích světa právě 5. říjen zvolen Organizací spojených národů jako Mezinárodní den učitelů. Právě 5. října 1966 byla na mezivládní konferenci UNESCO a ILO (o postavení učitelů) v Paříži přijala tzv. Charta učitelů, což je výčet doporučení, jejichž splnění by měly zajistit všechny státy OSN. Charta učitelů je považována za jeden z prvních pokusů, jak stanovit obecné principy v oblasti pedagogiky, které jsou jinak dodnes formovány převážně jednotlivými státy. Bohužel, Mezinárodní den učitelů, ani Den učitelů nejsou zařazeny mezi tzv. významné dny v kalendáři České republiky. Případně červeně podbarvený text pod tímto datem však nemůže nikomu upřít možnost ocenit práci učitelů a pedagogických pracovníků. Navzdory okolnostem letošní distanční výuky si každý z nás vzpomene na svého učitele. Na onoho, který nám utkvěl na celý život v paměti a jehož přístup nás motivoval nebo učinil být jiným – lepším. Kdo by žádného takového neměl, není k sobě asi upřímný. Budu-li vzpomínat, bylo jich víc. Tělocvikář, který nám nic nedal zadarmo, ale postava vzpřímená, autorita a srdcem sportovec. Češtinářka, která nám v diktátu nic neodpustila, ale dnes uznávám, že čeština je krásná. Matikářka, která mi utkvěla v hlavě slovy: „Nalož Ferdovi na kolečko…!“ a tak dokážu vzpomínat asi na všechny své učitele ze základní, střední, odborné i vysoké školy. A jeden za všechny…? Můj vzor a životní ukazatel? Ano, je takový a já měl štěstí, že jsem nejen takového člověka poznal, ale měl jsem čest být jeho vnukem. Můj děda byl učitel a jeho životní příběh by vydal na knihu. Už kvůli němu si budu vždy učitelů vážit a přát jim, aby i oni poznali zpětnou vazbu od svých žáků a studentů jakou měl právě on.